Ohně a ohniště

Oheň je jedním z největších a nejstarších přátel člověka. Je však přítelem a pomocníkem pouze toho, kdo s ním umí dobře zacházet a využívat jeho přednosti. V opačném případě se oheň stane jedním z nejstrašnějších nepřátel člověka.

Oheň slouží k ohřátí, usušení věcí, přípravě stravy i k přátelskému posezení. A nemusí to být právě slavnostní táborák, někdy postačí docela malý ohýnek.

Každý správný turista a vodák musí umět rozdělat oheň. Ideálně využíváme předem určená místa, využíváme starších ohnišť, teprve pokud žádné není, volíme povolená a vhodná místa.

Rozhodně není vhodné rozdělávat oheň v blízkosti nebo na hořlavých materiálech (v blízkosti stanů, pole obilí nebo stohu slámy či sena, na kořenech, pod převislými větvemi, na jehličnatém podkladu či suché trávě atd. atd.). Oheň vždy ohraničíme kameny vhodného tvaru a rozměru, aby se nerošiřoval (NE kameny z potoka - praskají a stávají se z nich nebezpečné granáty) nebo třeba valem z hlíny.

Pokud založíme nové ohniště, pak jej vždy po sobě dobře uhasíme, uklidíme a místo uvedeme do původního stavu. Vyrýpneme o polovinu větší drn trávy (nebo více drnů) než je požadované ohniště, drny uložíme do stínu a pokropíme je vodou, aby nezaschly. Kraje díry obložíme kameny (ne z potoka). Po řádném uhašení ohně a zahrabání popelu vrátíme drny zpět.

V neposlední řadě je třeba vědět, jaký typ ohně chceme použít. Základní dělení je na ohně slavnostní a ohně užitkové či besední.

Slavnostní ohně:

Slavnostní ohně mají dávat především světlo a teplo. Používají se při slavnostních událostech. Až uslyšíte turisty, táborníky, zálesáky či kohokoliv, jak se dohadují, co se u slavnostního ohně smí a nesmí dělat, tak je nechte, ať se hádají. Každá osada, každý tábor či oddíl má své vlastní zvyklosti. Částečně jsou přebrané a odposlechnuté, částečně vznikly časem jako součást tradice kolektivu. Neexistuje jediný a správný návod nebo zákon o tom, jak má slavnostní oheň vypadat a co se může či nemůže dělat.

V blízkosti slavnostního ohně se rozdělává malý, pomocný oheň. Ten se zapaluje ještě před tím, než začne slavnost sama. Slouží ke spálení štěpin odsekaných při stavbě slavnostního ohně, potom k zapálení fakulí na podpal slavnostního ohně. V průběhu slavnosti slouží k opékání buřtů nebo přípravě jídla vůbec.

Pagoda

Je nejpoužívanějším slavnostním ohněm. Stavba má tvar čtyřbokého nebo šestibokého jehlanu, různě vysokého. Rychle se rozhoří. Polena klademe nejčastěji ve tvaru čtverce – konce křížíme - od nejdelších ke kratším, tak se pak ohniště směrem vzhůru zužuje. Místa kde se polena kříží, opatříme záseky, aby se stavba nerozjížděla a nesesouvala. Výplň je ze suchého klestí, menších větví a polínek.

Hranice

Stavba má tvar krychle nebo hranolu. Hoří déle než Pagoda a dává větší žár. Skládá se ze stejně dlouhých polen (nebo štípaných polen - pak stavba lépe drží) – konce opět křížíme. Hranice má nahoře i dole stejné rozměry. Výplň je ze suchého klestí, menších větví a polínek.

Pyramida

Stavba má tvar kužele. Pyramida dává vysoký jasný plamen, který osvětlí celý prostor kolem táboráku. Její stavba není tak pracná jako pagoda či hranice. Polena (někdy půlená) opíráme o středový zaražený kůl a skládáme do tvaru kužele. Obdobným způsobem i přikládáme. Výplň je ze suchého klestí.

Užitkové a besední ohně:

Jsou to ohně, které nemají slavnostní charakter, slouží především k uspokojení potřeb (k posezení, ohřátí, sušení věcí, vaření, pečení, grilování či pouhému svícení).

Strážní oheň (též hlídkový)

Jak název napovídá, využíváme nejčastěji v noci pro táborové hlídky. Je ideální pro opékání buřtů. Rozděláme malý ohýnek, třeba malou Pyramidu, která nám vyrobí dostatek žhavého popela, do kterého se vkládají polena, paprskovitě rozložených do stran, které tvoří vlastní strážní oheň. Oheň slabě hoří nebo jenom doutná. Je málo viditelný a přitom dá dostatek tepla. Hoří od prostředku, a jak dřevo uhořívá, přistrkujeme je dopředu. Předpokladem je suché dřevo ideálně s vysokým obsahem pryskyřice.

Švédská neboli Finská svíce (též kanadská nebo indiánská svíce)

Velice často opomíjený užitkový oheň. Má mnoho názvů, nicméně jej vynalezli Laponci (oblast Švédska, Finska, Norska...) Používali a stále používají lesní dělníci, kdy se špalek nařízne (do kříže nebo hvězdice) do půlky nebo cca 2/3 špalku a rozdělá se v něm oheň. Oheň se rozdělá v horní části špalku, pro lepší rozhoření je možné nakapat do řezů trochu oleje. Hoří pak opravdu jako svíce. Na svíci je možné postavit kotlík či pánev, případně je možné se u ohně ohřát. Tato svíce je též velice efektní a čím dále se využívá jako doplněk slavnostních ohňů.

Ohniště z kamenů

Pro jednoduché vaření buduje ohniště ze dvou kamenů. Kotlík i třeba pánev na něm pěkně sedí. Jen kameny je nutné srovnat do stejné výšky, třeba i zahrabáním časti některého z nich do země.

Závěs kotlíku

Jednoduchým způsobem vaření v přírodě je závěs kotlíku ve vidlicích. Kvůli vidlicím není nutné sekat zelené větve stromů. Snadno je nahradíme kulatinami nebo silnějšími kůly s výřezem, které zarazíme do země a zpevníme třeba svázáním provazem.

Kanadský krb

Je neocenitelný vždy, když potřebujeme chránit oheň před poryvy větru a zabránit větším ztrátám tepla. Jeho stěna je z polínek o průměru nejvýš 10 cm, která jsou upevněna na šikmé kůly. Usměrňuje teplo a v případě, že je stěna dostatečně vysoká, dá se na něm sušit i mokrý oděv.

Polenový krb (oheň lenochů)

Často se plete s kanadským krbem. Jde o podobné ohniště, jen polena jsou naskládána na šikmé kůly (nejsou na kůly připevněna a po nich se sesouvají do ohně - pak postupně odhořívají. Dá se na něm snadno vysušit provlhlé či zmoklé dřevo.

Krytý oheň v dešti (dřevorubecký)

Pokud potřebujeme rozdělat oheň v dešti, rozděláme ho v rozpůleném polenu, které má mít průměr alespoň 40 cm. Spodní polovinu dobře zaklíníme kamením, aby se nepřevracela. Obě poloviny oddělíme kulatinou, aby vznikla mezera asi 20 cm. Uvnitř rozděláme oheň. Žárem se polena zevnitř rozpálí a ač je to neuvěřitelné, tento oheň hodně hřeje.

Oheň na sněhu

Tento oheň zakládáme v zimě, když je tolik sněhu, že nemá smysl dohrabávat se na zem. Pak rozděláváme oheň na dřevěném roštu ze syrové kulatiny, kterou ještě podložíme syrovým chvojím. Pokud je sněhu málo, můžeme ho odhrnout a rozdělat klasický oheň.