Byliny

Bylina je rostlina, která má nedřevnatějící nadzemní stonek.

Mohou mít různou velikost. Od nejmenších rostlin, např. Drobnička, která má asi jen 2 mm, po obří rostliny. Za nejmohutnější byliny jsou považovány některé druhy banánovníku, dorůstající výšky až 8 metrů.

Je jich na světě skutečně velké množství. Běžný člověk ani nemůže znát všechny druhy bylin - snad jen babka kořenářka (pozor neříká se jí kořenářka, protože by hledala kořeny, ale protože vyrábí z bylin koření). Jsou vlastně něco jaků sůl - nedá se bez nich vařit.

Byliny se dle stavby těla, vlastností a možnosti použití dělí na nasčetný počet druhů. My si vystačíme s dělením na:

     - Léčivé

     - Jedovaté

Zde je základní výčet bylin, o kterých bychom měli něco znát. Samozřejmě jich existuje a znáte mnohem víc, plno velmi důležitých zde uvedeno není, nám to ovšem zatím postačí.

Léčivé byliny

Brusnice borůvka

Využíváme jak plod, tak i list. Plody - borůvky jsou velmi chutné. Slouží k přímé konzumaci (třeba hned v lese) nebo je můžeme připravovat do marmelád či koláčů. Obsahují vitamín C. Borůvky se užívají při průjmech, zánětech dutiny ústní a hrtanu a na křečové žíly. Zvyšují zrakovou ostrost. Za druhé světové války byly borůvky součástí jídelníčku anglických letců. Zlepšují noční vidění a odolnost proti umělému světlu a záření.

Heřmánek pravý

„Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“, praví li dové rčení o dvou rostlinách, zásadních pro české bylinkářství. Heřmánek má široké spektrum využití. Je proslulý svými zklidňujícími účinky – na psychiku, zažívání i pokožku. Příjemně voní a skvěle chutná. Odvar se využívá též v kosmetice, je vhodný na oplach vlasů - lze je posílit, ale i zesvětlit.

Ostružiník křovitý

Léčebné využití plodů ostružiníku je dnes velmi populární díky jejich antioxidačním účinkům, které neztrácejí ani po usušení. Dle vědeckých výzkumů patří ostružiny k nejsilnějším antioxidantům rostlinné říše.

Jahodník obecný

Čaj z listů působí jako posilující prostředek pro rekonvalescenty. Plody se v lidovém léčitelství používaly vnitřně při zánětech sliznice střev, ledvinových kamenech, chorobách ledvin a močového měchýře. Fermentované listy jahodníku lesního se používaly jako náhražka pravého čaje.

Kopřiva dvoudomá

Ačkoliv je kopřiva považována spíše za plevel, její léčivé účinky znaly již naše babičky. A měla i další zajímavé využití jako přadná rostlina – ze stonků se v 15.-17.století a později zejména za první světové války vyráběla vlákna zpracovávaná obdobně jako len nebo konopí. Kopřiva obsahuje řadu příznivých látek a vitamínů. Je také významným zdrojem vápníku a železa, proto má v kuchyni podobné využití jako špenát. Extrakt z kořenů pomáhá při padání vlasů. Olej a mastičky jsou pak na revmatické potíže. Kopřivový čaj udržuje správnou hladinu cukru v krvi.

Mateřídouška obecná

Mateřídouška má pozitivní vliv na psychiku, posiluje nervy a celkově uklidňuje. Také příjemně voní používá se do vonných polštářů. Mateřídouška také pomáhá uvolňování hlenů a tlumí kašel. Podporuje trávení a působí proti nadýmání. Při sběru mateřídoušky je třeba brát ohledy na přírodu. Některé druhy jsou vzácné a při poměrně snadné záměně může člověk narušit lokalitu ohrožených rostlin.

Prvosenka jarní (petrklíč)

Prvosenka je poslem jara a čisté přírody. Lidový název petrklíč odkazuje k tomu, že bylina má magickou schopnost otvírat skály, kde je ukrytý poklad. Bylinka je v léčitelství významná tím, že napomáhá uvolňování hlenů, usnadňuje vykašlávání. Nálev z prvosenky má schopnost čistit pleť, vyhlazovat vrásky a dodává vlasům lesk. Prvosenka je u nás vzácnější, až ohrožený druh, což znemožňuje sběr oddenků u divoce rostoucích rostlin. Dá se ale pěstovat.

Přeslička rolní

Přeslička je velmi rozšířený druh, roste jak v nížinách, tak v horách. V pravěku byli přesličky vysoké stromy, nyní však dorůstají max. 70 cm. Využívá se jako léčivka při léčbě a prevenci močových kamenů i zánětů. Pozor: Dlouhodobé užívání přesličky způsobuje nevolnost a nechutenství. V rizikových případech může dojít i k lehké otravě. Také pozor na přesličky bahenní, ty jsou na rozdíl od přesličky rolní jedovaté. Podle vzhledu jsou často k nerozeznání.

Smetanka lékařská (pampeliška)

Má všestranné využití. Květ nelze sušit, zpracováváme jej ihned na sirup či med. Je vhodný při angíně, chřipce a čistí krev, takže působí i na kožní problémy. Listy sušíme nebo je používáme do polévek, pomazánek či salátů. Využíváme i kořen, který pečlivě sušíme. Odvar z listů či kořene působí blahodárně na močové cesty, ledviny, játra, trávící potíže…

Jitrocel kopinatý

Jitrocel kopinatý patří mezi nejznámější léčivé byliny. Již antičtí lékaři jej používali proti kašli, na opary, jako protijed na vzteklinu a další obtíže. Dodnes se dost využívá jitrocelový sirup na odkašlávání pro děti. Zevně je výborný na drobné odřeniny, popáleniny a bodnutí hmyzem.

Třezalka tečkovaná

Třezalka je odpradávna mocnou bylinou v léčení, ale i v čarování. Starověcí Řekové a Římané věřili, že je ochrání před zlými čarodějnicemi. Je to přirozené sedativum, používá se při podráždění a neklidném spánku. Zevně pak na popáleniny, lišeje a chronické ekzémy. Natrhané květy třezalky obsahují červené barvivo, základ pro tzv. Jánův olej. Třezalka má fotosenzitivní účinek. Při předávkování třezalkou a vystavení se UV záření se může dokonce přivodit smrt z popálení sluncem.

Podběl lékařský

Podběl je vytrvalá bylina, která roste časně zjara, vyskytuje se v Evropě a Asii. V českých zemích roste hojně na vlhkých jílovitých půdách, na pasekách, náspech, v lomech aj. Bylina má i mírný močopudný a protiprůjmový účinek. Lze též užít jako kloktadlo při zánětu nosohltanu a hrtanu. Zevně se užívá jako obklady na rány, také pomáhá při dozrávání kožních pupínků (nežitů). Tato bylinka by měla být používána s opatrností, protože obsahuje malé množství toxických sloučenin. Proto by podběl neměl být používán vnitřně déle než 6 týdnů během celého roku. Podběl nesmí být podáván dětem mladším 12 let a nedoporučuje se ani pro těhotné nebo kojící ženy.

Divizna velkokvětá

Domovem v Evropě a Asii, tato až 2 metry vysoká bylina se vyskytuje ve zhruba 350 variantách. Ty, kterým se říká velkokvětá a malokvětá se tradičně užívají k léčbě dýchacích obtíží. Divizna je výbornou přísadou do čajů při kašli a ozdobou bylinných zahrádek. Kdysi se věřilo, že zahrada, v níž roste divizna, je požehnaná.

Šalvěj lékařská

Šalvěj je posvátná bylina kněží, všestranná léčivka a také aromatické koření. Ve staročeské kuchyni byla stejně oblíbená jako dnes petrželka. Odvar z listů je vhodný ke kloktání, na bolavé zuby či parodontózu. Šalvěj není vhodná pro děti a nemá se užívat v těhotenství. Pozor na šalvěj divotvornou, má poměrně silné psychotropní účinky a je považována za drogu.

Máta peprná

Kdo by neznal peprmintové bonbony hašlerkovitého typu. Hlavní účinná látka máty je mentol. Výborná je i na hlasivky a nastydnutí. Používá se také při problémech v zažívání, zvyšuje tvorbu žluče a zlepšuje chuť k jídlu. Dětem se pití máty a žvýkání mentolových žvýkaček nedoporučuje, protože jejich nervový systém je na větší příjem mentolu háklivější než u dospělých.

Meduňka lékařská

Meduňka se od pradávna pěstuje jako medonosná a léčivá rostlina a na venkově bývala voňavou ozdobou každé zahrádky. Má příjemnou a jemnou vůni po citronu, sušením se však vytrácí. Hlavní předností meduňky je její schopnost tlumit předrážděnost, protivnost a špatnou náladu. Má sedativní účinek, používá se při nespavosti, psychovypětí a stresu.

Jedovaté byliny

Blín černý

Jedna z našich nejjedovatějších bylin byla odjakživa spojována s magií a čarodějnictvím. Blín se odnepaměti využíval jako anestetikum, nejen při lékařských zákrocích, ale například i k otupění mučených a popravovaných.

Bolehlav blamatý

Roste na teplých stanovištích v nížinách a podhůří na rumištích a navážkách, hnojištích a kompostech, či podél cest v příkopech a na březích řek. Hlavní účinnou látkou je koniin. Vstřebává se v trávicí soustavě i přes pokožku, otrávit se lze i při intenzívním vonění ke květům. Nejprve působí povzbudivě, posléze ale začne blokovat povely míchy a prodloužené míchy. Následkem je obrna kosterního svalstva a zástava dechu (člověk se za jasného vědomí udusí). Krom toho se u slabších otrav objeví zažívací obtíže a zvýšené slinění.

Drchnička rolní

Drchnička rolní se vyskytuje na polích jako méně nebezpečný plevel. Celá rostlina je jedovatá a dokáže způsobit i smrtelnou otravu. Riziko představuje zejména pro krávy a ovce, které spásají strniště, kde po sklizni někdy hromadně vyrostou nové rostliny. Příčinou případného úhynu zvířat bývá akutní selhání ledvin. V minulosti byla tato rostlina v některých zemích léčivkou, používala se k léčbě duševních nemocí a epilepsie.

Durman obecný

Otrava durmanem je velmi riziková – uživateli hrozí, obzvláště ve vyšších dávkách, smrt naprostým vyčerpáním se selháním srdce, přehřátím; pod vlivem deliria může dojít ke smrtelnému zranění. Intoxikaci durmanem vyvolává požití jakýchkoliv částí rostliny, prudce jedovatý je např. kořen. Po konzumaci se dostaví mnohočetné zrakové, sluchové, čichové a chuťové halucinace a iluze. Častý je například i kontakt s neexistujícími nebo fyzicky vzdálenými lidmi, vidění zvířat, odporného hmyzu, strašidel, příšer a oživlých předmětů.

Konvalinka vonná

Vzhledem ke své toxicitě není vhodná pro používání amatérskými léčiteli. Konvalinka se též používá při výrobě mýdel a voňavek. Krom běžné divoké formy byly vyšlechtěny mnohé různobarevné odrůdy, které se pěstují jako okrasné rostliny. K otravě může dojít žvýkáním stonku či listů, nebo pojídáním červených plodů. Otrávit se lze i vodou z vázy, ve které byly konvalinky. Příznaky otravy jsou nevolnost a zažívací potíže. 

Náprstník červený

Jedno anglické rčení praví:“ náprstník dokáže probrat mrtvého a zabít živého“, což zcela vystihuje jeho podstatu. Jako lék v rukou těch nejpovolanějších upravuje činnost srdce a krevní oběh. Vzhledem k tomu, že náprstník je jednou z nejjedovatějších evropských bylin, je zřejmé, že byl oblíben v travičství a byl spojován s čarodějnictvím.  

Pryšec kolovratec

Roste jako plevel na polích a zahradách, častý je na úhorech, rumištích, navážkách a skládkách. Stejně jako ostatní pryšce obsahují i tyto rostliny bílé mléko vytékající po poranění. Mléko může při požití většího množství rostlin způsobit onemocnění dobytka. Je však nebezpečné i člověku při styku s jeho pokožkou a sliznicí. Pokud se dostane do očí, může způsobit i nevratné poškození zraku. 

Rulík zlomocný

Je považována za nejnebezpečnější středoevropskou jedovatou rostlinu. Odhaduje se, že otravy rulíkem zlomocným tvoří zhruba polovinu všech vážných otrav rostlinného původu na území České republiky. Člověk se může otrávit jednak přímou konzumací plodů, nebo přes kozí mléko či kozí maso, pokud koza tuto rostlinu sežere. Ze sušených listů a kořene této rostliny se získává atropin, ze kterého se vyrábějí atropinové kapky užívané v očním lékařství (atropin roztahuje zorničky). Ze stejného důvodu si dívky ve starověku a středověku vtíraly šťávu z rulíku do očí, aby je měly krásně veliké. Bylo to účinné, nepříliš praktické (dočasně to zhoršuje kvalitu zraku, při dlouhodobém používání se zrak může zhoršit trvale) a nebezpečné (mohlo dojít k nebezpečnému zánětu oka nebo otravě).

Vraní oko čtyřlisté

Kvete v dubnu, květnu či červnu. Květy jsou zpravidla čtyřčetné a rostou jednotlivě na dlouhých stopkách. Plodem je jedovatá, kulatá černá bobule. Hlavní jedovatou substancí jsou saponiny paristyfnin a paridin. Jde o prudké jedy, ale v trávicím traktu se špatně vstřebávají. Chuť bobulí je víceméně odporná a rostlina nepříjemně zapáchá, takže otravy jsou vzácné i u dětí.

Vlaštovičník větší

Název je odvozen od řeckého slova chelidon – vlaštovka, protože vlaštovičník kvete od příletu do odletu vlaštovek. Z rostliny se využívá pouze nať, protože celá rostlina je toxická. Samoléčba vlaštovičníkem je proto zakázaná. Odvar z vlaštovičníku se používal jako postřik proti hmyzu a čerstvou šťávou se zase potíraly bradavice.