Práce s mapou

Je klasická papírová mapa přežitek nebo má své místo i v dnešním světě chytré elektroniky vybavené GPS navigací? Není přežitek a má své místo i dnešní době.

U mapy je totiž jediným rizikem, že ji ztratíte.

U elektronických podkladů vám může dojít baterka, mobily často přestávají fungovat ve vlhku nebo chladu, zmizí vám GPS signál. Pokud nemáte mapy v mobilu dostupné v offline režimu, pak jste ještě závislí na mobilní síti, která taky nemusí mít všude dostatečně silné pokrytí.

A myslíte si, že nemáte orientační smysl a mapa bez GPS tedy není nic pro vás? Omyl, k základní orientaci podle mapy orientační smysl nepotřebujete, stačí se jen naučit mapu správně používat a umět v ní číst. 

Potřebujete pouze dvě věci - vědět, jak na to, a pak už jen trénovat.

Pojďme se tedy na to podívat.

1. Turistická mapa

Než s mapou začneme pracovat, tak se na ni podíváme.

Součástí každé mapy je "legenda" (vysvětlivky).

Zde nalezneme popis značek použitých v mapě. Tedy topografických značek, které jsme si již vysvětlovali v sekci Topografické značky. A dále popis například popis turistického značení, které jsme si již vysvětlovali v sekci Turistické značky.

Také je zde popsané použité měřítko mapy.

To je důležitým údajem v každé mapě. Udává, kolikrát je realita v dané mapě zmenšená. Pokud tedy máme měřítko 1:50 000, pak 1 cm na mapě odpovídá 50 000 cm v reálu (tedy 500 m = 0,5 km). Většinu turistických map zakoupíme v měřítku 1:40 000 nebo 1: 50 000. Měřítko je v turistických mapách znázorněné i graficky.

Orientačně nám při určování délky pomůže mřížka mapy, hrana čtverců v ní většinou odpovídá 1 km. Vždy si to ale nejprve přeměřte, nebývá to tak vždy. Pokud nám tedy trasa putuje přes tři čtverečky, bude měřit +- 3 km. Je to ale velmi orientační údaj, protože cesta vede většinou šikmo přes čtverec a většinou se klikatí.

Přesněji pak délku trasy změříme třeba provázkem, jehož první konec přiložíme k začátku trasy a provázkem kopírujeme trasu na mapě. Na jejím konci provázek odstřihneme nebo pevně chytíme, narovnáme a změříme (třeba pomocí grafického znázornění měřítka v mapě nebo pomocí pravítka a měřítka na buzole).

Jak jsem již uvedl, topografické značky již známe. Vyčteme tedy z mapy, kde například vede silnice, kde nezpevněná cesta, kde vede turistické značení, kde jsou domy (města, obce), kde je rozhledna, kde zámek a tak dále.

Ve škole nás učí, že v mapách v atlasech jsou zelené plochy nížiny (hnědou hory, vrchoviny...). V turistických mapách ovšem zelené plochy značí zalesněná území, nebo území s hustou keřovou vegetací. Místa bez barvy jsou holá, nebo zatravněná.

Modře označená místa jsou veškerá vodstva - vodní toky a plochy (jezera, rybníky, přehrady...). To je stejné ve všech mapách i v atlasech.

Barevné čáry (červené, modré, zelené a žluté) jsou trasy turistického značení. Pozor nespleťte si modrou turistickou trasu s řekou či potokem.

Hnědou barvou (příp. oranžovou) jsou označeny výraznější terénní nerovnosti a vrstevnice. Podle nich v mapě poznáme kopce, roviny atd.

Vrstevnice jsou tedy čáry, které v mapě spojují body se stejnou nadmořsko výškou. Poznáme z nich například, jaký tvar má ten či onen kopec, dále třeba je-li jedna strana pozvolnější a tím lepší pro výstup atd.

Jaký je výškový rozdíl mezi jednotlivými vrstevnicemi nám udává pojem ekvidistance - většinou nalezneme tento údaj v legendě mapy - ve vysvětlivkách u značek vrstevnice.

Podíváme-li se tedy v našem případě na rozhlednu Pastýřku a napočítáme mezi ní a silnicí 16 vrstevnic, pak je rozhledna 160 metrů výše než silnice (toto celkové stoupání nás čeká pokud půjdeme pěšky z Mor. Třebové na rohlednu).

Zkušený turista je schopen si při pohledu na vrstevnice v mapě představit, jak terén vypadá v reálu. My si pro začátek vystačíme se základní vlastností:

• pokud jsou vrstevnice blízko u sebe, jedná se o prudší terén - svah, kopec
• pokud jsou vrstevnice daleko od sebe, je terén rovinatější

2. Buzola

Než budeme pokračovat dál s prací s mapou, řekněme si pár slov o důležitém pomocníkovi - a tím je buzola.

Říkáte si, proč buzola? Nestačí mi kompas. Ano pro základní orientaci stačí kompas, třeba i malý knoflíkový do KPZtky.

Ovšem buzola nabízí více možností, než jen určení severu, jak si ukážeme dále. 

Drobnou zajímavostí je, že první buzolu sestrojil český vynálezce Josef Ressel.

Typů je hned několik, obyčejné, speciálnější určené pro orientační běhy, odolnější vojenské či s optickým zaměřovačem pro geodety a kartografy. 

Buzola se skládá z kompasu, otočného úhloměru s ryskami, lupy, pravítka, různých měřítek map a má šňůrku nebo popruh pro zavěšení na krku. Někdy může být doplněna o šablony pro značky do map, výklopným průzorovým hledáčkem, vyklopným zrcátkem s ryskou a fosforescenčními prvky k použití za tmy.

Příklad základních buzol:

3. Orientace mapy

V mapě se již vyznáme. Než s ní ovšem začneme pracovat, je třeba ji zorientovat.

Orientací mapy rozumíme natočení mapy tak, aby světové strany na mapě souhlasily se světovými stranami v přírodě.

Na mapě je vždy sever na vrchu - dole je jih, vpravo východ a vlevo je západ.

Poznat světové strany v přírodě bez kompasu či buzoly jsme se již učili v sekci Orientace v přírodě. Určíme si tedy sever a mapu otočíme vrchem k severu.

Pokud máme k dispozici buzolu, můžeme mapu zorientovat přesněji.

1) Mapu položíme na rovný podklad.

2) Buzolu položíme do jednoho rohu mapy tak, aby dlouhý okraj buzoly byl rovnoběžný s pravým či levým okrajem mapy a vrch buzoly směřoval k vrchu mapy.

3) Kotouč na buzole natočíme tak, aby značka Severu (N) nebo "0" (nula) na stupnici směřovala k rysce - k vrchu buzoly.

4) Otáčíme pak celou mapou na které je položena buzola tak dlouho, až se strana magnetické střelky ukazující na sever dostane do "chlívku" (branky) a ukazuje na značku severu "N" nebo "0" nulu.

V tento okamžik míří střelka k hornímu okraji mapy (mapový sever) a mapa je zorientovaná na sever a můžeme s ní pracovat.

Mapu mějte zorientovanou pokaždé, když do ní koukáte.

4. Azimut

Azimut je úhel, který svírá určitý směr (směr nějakého objektu či cíle) se severem (severním směrem). 

Slouží k určování polohy pozorovaného objektu či cíle a k navigaci v terénu.

4.1 Určení azimutu objektu v terénu

V terénu vidíme nějaký bod - objekt a chceme určit jeho azimut.

1) Buzolu nasměrujeme směrovou šipkou (průzorem) k danému cíli v terénu.

2) Otočný kotouč natočíme tak, aby severní (červená) střelka byla ve "chlívku" (brance).

3) Podélná osa buzoly pod směrovou šipkou ukazuje na stupnici otočného kotouče hodnotu azimutu.

4.2 Určení polohy v mapě

Jsme někde v terénu a nevíme, kde přesně to je na mapě. Mapu si tedy nejprve zorientujeme k severu viz. popis výše v kapitole "3. Orientace mapy".

Můžeme zkusit odhadnout svou polohu bez buzoly. Podíváme se kolem sebe a zaznamenáme všechny výrazné body, plochy a linie, které jste schopni vyčíst z mapy a které jsou nám nejblíže. Jsme v lese nebo na poli? Na silnici nebo na cestě? Je ta cesta turisticky značená? Vidíme někde domy? Jezero či rybník? Řeku? Elektrické vedení? Podle nějakého takového nejbližšího bodu můžeme odhadnout, kde se naše stanoviště nachází na mapě.

Pokud ovšem máme k dispozici buzolu, můžeme zaměřit své stanoviště v mapě přesně.

Z místa, kde stojíme, si vyhlédneme v okolí alespoň dva nápadné krajinné body (hora, vesnice, rozhledna...), které jsou vyznačeny na mapě a nejdou zaměnit s jinými body. Pokud takových krajinných bodů nalezneme více než dva, bude zaměření přesnější.

Potupujeme následovně:

1) Určíme azimut prvního krajinného bodu, viz. popis výše v kapitole "4.1 Určení azimutu objektu v terénu".

2) Neotáčíme otočným kotoučem a buzolu s naměřeným azimutem položíme na zorientovanou mapu, tak aby hrana u vrchu buzoly protínala první zaměřený objekt. Dolním koncem buzoly otáčím tak dlouho, až dostanu severní (červenou) střelku do "chlívku" (branky). Podél hrany označíme přímku.

3) Určíme azimut druhého krajinného bodu.

4) Opět neotáčíme otočným kotoučem a buzolu s naměřeným azimutem položíme na zorientovanou mapu, tak aby hrana u vrchu buzoly protínala druhý zaměřený objekt. Dolním koncem buzoly otáčím tak dlouho, až dostanu severní (červenou) střelku do "chlívku" (branky). Podél hrany označíme druhou přímku.

5) Pokud máme více krajinných bodů než dva, opakujeme s každým dalším bodem kroky 3) a 4).

6) Tam, kde se přímky protínají je naše stanoviště.

Příklad na obrázku - jsme někde na cestě z Kunčiny do Moravské Třebové a nevíme přesně kde a kolik nám zbývá k silnici v Udánkách. Ze svého místa vidíme dva nezaměnitelné body: rozhlednu Pastýřku a vrchol Třebovského hradiska.

Podle postupu v kapitole "4.1 Určení azimutu objektu v terénu" jsme zjistili, že rozhledna Pastýřka je od nás pod azimutem 151° a vrchol Třebovského hradiska je od nás pod azimutem 109°. 

Podle uvedeného postupu jsme přesně zjistili svou polohu v mapě a zjistili jsem, že k silnici v Udánkách nám zbývá zhruba 1 km. Jak přesně zjistit vzdálenost podle měřítka mapy jsme si popisovali v kapitole "1. Turistická mapa".

4.3 Určení azimutu objektu v mapě

4.4 Pochodování dle azimutu

5. Shrnutí znalostí o azimutu

Byť se celé téma práce s mapou a buzolou zdá obsáhlé, není nijak složité. Stačí to zkoušet a procvičovat.

Někdy je třeba znalosti z výše popsaných kapitol kombinovat. Když třeba jdeme terénem, kde není značená turistická trasa a dojde mi pití a mám žízeň.

Tak vezmeme mapu a díky znalosti topografických značek si najdeme nejbližší studánku. V mapě ji najdeme, ale nevidíme na ni a nevíme, kterým směrem se vydat.

Nepropadneme panice a rozhlédneme se a najdeme si alespoň dva krajinné body. Určíme si jejich azimut, viz. kapitola "4.1 Určení azimutu objektu v terénu".

Zorientujeme si mapu, viz. kapitola "3. Orientace mapy". Určíme svou přesnou polohu na mapě, viz. kapitola "4.1 Určení polohy v mapě".

Dále určíme azimut studánky, viz. kapitola "4.3 Určení azimutu objektu v mapě". 

Z mapy si zjistíme, jetli ke studánce vede nějaká nezpevněná cesta. Dále z mapy zjistíme, co nás cestou nemůže něco zdržet. Zda cestou není nějaká překážka, kterou bysme museli obcházet (třeba nějaký rybník - který by nám stejně nepomohl, protože vodu z rybníka pít nemůžeme). A dle vrstevnic zjistíme zda cestou půjdeme přes nějaký kopec. Podle měřítka mapy určíme vzdálenost, která bude třeba cca 4km, tedy do hodiny jsme u studánky. Vše viz. kapitola "1. Turistická mapa".

A vydáme se po tomto azimutu, viz. kapitola "4.4 Pochodování dle azimutu".

Žádná raketová věda a jsme zachráněni!
Turistice a práci s mapou a buzolou ZDAR!